Slovo pro tento den: Sobota 25. ledna

„Ať lidé panují nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad celou zemí i nad každým plazem plazícím se po zemi.“ [Gn 1, 26c]

Bůh stvoří člověka jako toho, kdo má panovat nade vším živým. Nebude otrokem přírody a má si vědět rady i s ostatními tvory. V souladu s tím v jiném vyprávění o stvoření (Gn 2, 19–20) přivede Bůh k člověku všechny tvory, aby jim dal jméno. Tím je naznačeno, jak je jim nadřazen, že o nich může rozhodovat, že mu mají sloužit, že je jejich pánem.

Ale panovat znamená také mít v péči a starat se. Posláním toho, kdo panuje, není jen vládnout a rozkazovat, ale střežit, chránit, zajišťovat bezpečí. Má tedy být člověk strážcem Božího stvoření. Jeho pastýřem! Lidské „panování“ má být co nejvěrnějším obrazem Božího panování, tedy i Boží péče.

Přemýšlejme, co v tomto ohledu svěřil Bůh právě nám, každému z nás, a to nejen ve vztahu k přírodě. Co je tady na zemi jedním z mých hlavních úkolů. Za co jsem odpovědný, jak si mám počínat, jak mohu ovlivňovat prostředí, ve kterém žiji. Na co mám hlavně dbát, co – jaké vztahy, zvyky, způsoby – mám střežit a chránit. A nejen v přírodě.

Pane Bože, jsem ve tvé službě. Dej mi poznat, co ode mne očekáváš, a dej mi moudrost, sílu i odvahu správně to činit. I dnes. Amen.

Jan Trusina