
Nesuďte, a nebudete souzeni; nezavrhujte, a nebudete zavrženi; odpouštějte, a bude vám odpuštěno. Dávejte, a bude vám dáno; dobrá míra, natlačená, natřesená, vrchovatá vám bude dána do klína. Neboť jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám. (L 6, 37–38)
K milosrdenství přísluší pravý soud, protož ihned zapovídá Spasitel všetečné souzení, jímž lidé soudí zle bližního, a dí takto: „Nechtějte soudit, abyste nebyli souzeni.“ Tu věz, jakož dí svatý Augustin, že někteří skutkové jsou zlí zjevní: jako smilství, nečisté mluvení a jiní skutkové v sobě zlí. Ty když kdo pozná na člověku, může a má soudit, že člověk ty skutky veda, zle činí. Pak druzí skutkové jsou, kteří mohou býti s hříchem, a také mohou býti bez hříchu, jakožto jísti, píti neb mluviti. […] A tak když vidíme činy ty, máme se raději domníti, že jsou učiněny dobře. […] A poněvadž takové činy, které mohou být dobré, nemáme souditi, ovšem těch srdcí, jichž neznáme a skutků nevidíme, nemáme souditi. (Postila, kázání na čtvrtou neděli po svaté Trojici)
Bože, ty, jenž znáš lidská srdce, projev své zastání všem, které druzí pyšně odmítají. Věříme, že nezavrhneš ani ty, kdo se skutečně provinili, vždyť jsi ani nás nezavrhl, ale zjevil svou milost v Kristu Ježíši. Amen.
Jaroslav Vítek