
Mluvíme ne tak, jak nás naučila lidská moudrost, ale jak nás naučil Duch. [1 K 2, 13]
Čteme-li Písmo, míváme dojem, že v biblických dobách bylo daleko víc prorockých osobností než později. Nemylme se však! Bible vlastně představuje zhuštěné dějiny Božího lidu a někdy uplynula i delší období, kdy bylo Hospodinovo slovo vzácné. Bůh se však nikdy neodmlčel natrvalo, což můžeme sledovat i v průběhu církevní historie. Proto by nebylo správné táhnout tlustou čáru mezi biblí a pozdějšími dějinami, jako by šlo o něco kvalitativně odlišného. Bůh jistě mluvil i skrze pobiblické osobnosti, například skrze církevní otce nebo reformátory. Také dnes nás může někdo jako tlumočník Boží vůle rozhodujícím způsobem oslovit. Nemusí to být zrovna prorok, ale člověk, o němž platí: Mluvíme ne tak, jak nás naučila lidská moudrost, ale jak nás naučil Duch.
Pane dějin, prosíme, abys promlouval k lidem i dnes. Dej, ať nepřeslechneme hlas těch, kteří obracejí naši pozornost k tobě. A je-li to tvá vůle, použij si také nás jako pokorné tlumočníky tvé vůle a Ježíšova evangelia. Amen.
Daniel Henych