Slovo pro tento den: Sobota 23. června

1 S 17, 1–11 ● Ez D 672

Kdykoli Saul a celý Izrael slyšeli tato Pelištejcova slova, děsili se a velice se báli.

[1 S 17, 11]

Strach – to je výsledek Goliášova vystupování. Všichni, kdo ho vidí a slyší jeho zpupné vyhrožování, se bojí. Bojí se tak, že symbolických čtyřicet dní se nenajde nikdo, kdo by proti tomuto obrovi – ztělesnění zla – vystoupil. Jistě: stokrát si můžeme říci, že když věříme v Hospodina, nebojíme se. Že víra a strach se vzájemně vylučují. Jenomže co s tím, když nám strach z něčeho nebo někoho děsivého sevře hrdlo, když nám zdřevění nohy? I dnes, v čase míru, se najde mnoho věcí, které nás děsí. Každý má něco, čeho se bojí. Fyzického násilí. Ztráty svobody. Zesměšnění. Ztráty lidské důstojnosti. Vážné nemoci.

Překvapuje ovšem, že v takovou chvíli mlčí i sám král. Ten, který nese odpovědnost za svěřený lid. Ten, který byl do čela zvolen mimo jiné pro svou vysokou postavu, pro svou sílu. Voják se stává vojákem a policista policistou právě proto, že má odvahu postavit se třeba i násilné hrozbě, nasadit svůj život. Něčeho takového se Saul neodvažuje. Možná to není důsledek ztráty jeho fyzické, nýbrž duchovní síly.

Pane, neodvažujeme se před tebou předstírat, že z ničeho nemáme strach. Přesto tě prosíme, abychom se odvážili čelit zlému na místě, kam jsi nás poslal, třebaže se boj zdá předem prohraný. Amen

Marek Pompe Lukášek