Slovo pro tento den: Sobota 23. března

Hospodin je má záštita a píseň, stal se mou spásou. On je můj Bůh, a já ho velebím, Bůh mého otce, a já ho vyvyšuji.

Ex 15, 2

Když už se blížil ke svahu Olivové hory, počal celý zástup učedníků radostně a hlasitě chválit Boha za všechny mocné činy, které viděli.

L 19, 37

Jsou prožitky v našem životě, které nás posunou nás tam, kde bychom jinak nebyli. Taková byla zkušenost Mojžíše, když s celým lidem prošel mořem. Bylo to něco, co si člověk vlastní úvahou a rozumem nedokáže vysvětlit a nedokáže ani pochopit. Pro celý lid byla tato cesta mořem záchranou a pro egyptskou armádu se stejná cesta skoro ve stejnou chvíli stala záhubou. To nebyla náhoda, seskupení nějakých okolností, v tom byl Bůh. Všemohoucí, velký, svrchovaný. Mojžíš to prožil, viděl, zakusil. To vše ho vedlo k tomu, aby Boha chválil, aby zpíval novou píseň, aby ho vyvyšoval a oslavoval. Prožil to, jak jej Bůh ochránil a jeho srdce jásalo radostí.

Když prožíváme Boží zvláštní dotek v našem životě, jsme na tom stejně jako Mojžíš. Naše srdce se raduje a jásá. Víme, že se nás Bůh zastal, že nás ochránil a zachránil, a to je důvod k oslavě jeho jména.

Pane, nauč mně oslavovat tvé jméno, vidět ve všem, co děláš, tvou svrchovanost. Jen to mě může posunout dál. Amen.

Renáta Firlová (SCEAV)