Slovo pro tento den: Sobota 22. září

Mt 23, 29–39 ● Ez 490

Neboť vám pravím, že mě neuzříte od nynějška až do chvíle, kdy řeknete: „Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově.“

[Mt 23, 39]

Kdo si přečte celý oddíl, ze kterého je vybrán tento poslední verš, řekne si, že je to hrozná řeč. Ježíš zde mluví, naplněn hněvem, na adresu zákoníků a farizeů. Vmete jim do tváře nejtěžší obvinění.

A přesto z něj nemluví prchlivost. Odhaluje ve vší nahotě, jak je to s těmi, ke kterým mluví. Neuráží je, ale odhaluje. Nevymýšlí si, ale říká pravdu. Nelakuje na růžovo, ale říká naplno to, co si lidé o sobě nechtějí nebo neumějí přiznat sami.

Je však typicky ježíšovské, že neodhaluje pravdu proto, aby jí člověka utloukl. Vmete sice farizeům a zákoníkům do tváře, co všechno hrozného napáchali, ale svou řeč nezakončí triumfálním kopnutím do ochromeného bídníka. Nepřímo jim naznačí, že z toho všeho je možná cesta záchrany. Pro každého je naděje obrácení, aby řekl: „Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově.“ Nepropadejme beznaději, obrátit se může každý. Ježíš to ví.

Doznávám se ke svým nevěrnostem, svůj hřích mám před sebou stále. Proti tobě samému jsem zhřešil, spáchal jsem, co je zlé ve tvých očích. A tak se ukážeš spravedlivý v tom, co vyřkneš, ryzí ve svém soudu. Amen (Ž 51, 5–6)

David Sedláček