Slovo pro tento den: Sobota 22. prosince

Ef 2, 11–22 ● Ez 290

Ale v Kristu Ježíši jste se nyní vy, kdysi vzdálení, stali blízkými pro Kristovu prolitou krev […]. Přišel a zvěstoval pokoj, pokoj vám, kteří jste dalecí, i těm, kteří jsou blízcí. A tak v něm smíme obojí, židé i pohané, v jednotě Ducha stanout před Otcem.

[Ef 2, 13.17–18]

Asi pro nás není tak těžké představit si, jakou nejistotu a překvapení museli prožívat první křesťané nežidovského původu. I my dnes bychom se mohli cítit v židovské synagoze obdobně nejistě. Co dělat, abychom neurazili, co říkat, abychom neublížili, jak se správně chovat při bohoslužbě. A nemusíme hledat příklady u jiného náboženství. Představme si, jak se asi cítí lidé, kteří právě uvěřili, v prostředí tradičních křesťanských rodin – lidé malinko odstrčení z jeviště do míst pro diváky.

Ježíš Kristus zbořil zeď, která rozděluje! Strach z neznámého, který nás nutí rozdělovat na ty „naše“ a ty „cizí“, nemá v církvi místo. Smíme slyšet, že ve víře nejsme ve společenství církve cizí, nejsme tady jen hosté a cizinci. Jsme rodina. Ježíš Kristus nabízí každému výsadu života v Božím lidu. On je most přes dravý tok našich rozdílů a svárů. Pevný most z dřeva kříže a jeslí. Boří hranice a rozdíly mezi námi a uvádí nás do Boží rodiny.

Hospodine, ty jsi otevřel svůj domov všem bez rozdílu, prosíme, dej, ať jsme otevřené společenství, útočiště opuštěným. Amen

Daniela Zapletalová Grollová