Slovo pro tento den: Sobota 21. června

Když měla hostina začít, poslal svého služebníka, aby řekl pozvaným: „Pojďte, vše už je připraveno.“ A začali se jeden jako druhý vymlouvat. [L 14, 17–18a]

Bůh vstupuje do našich životů, jako když dostaneme pozvánku na slavnostní večeři. Ježíš to pozvání vyřizuje. on je naším hostitelem, my jsme od něj pozvaní. To je radostná perspektiva života! Ne každý tomu ale uvěří, že i on je pozván. Že ten Nejvyšší ho vybral, nechal zapsat do seznamu pozvaných a těší se, že se na tu slávu náležitě nachystá.

Byli i tací, kteří uvěřili, že jsou pozvaní, ale přesto odmítli přijít. Asi měli pocit, že není úplně vhodné jít se bavit a nechat se obsluhovat. Rozhodli se, že radši budou něco dělat. Něco dobrého a užitečného. Ať jdou slavit jiní, my jsme tak zodpovědní, že se toho vzdáme. My se budeme radši snažit, aby to kolem nás k něčemu vypadalo – půjdeme na pole nebo se budeme věnovat rodině. Možná jsou tito lidé přesvědčeni, že zvolili lepší využití času, že je to tak správně a Pán je pochválí.

Ale pán domu se rozčílí. Nezruší však plánovanou hostinu. Nově pozve tuláky a bezdomovce. To jsou přece ti, co netrpí tím spravedlivým pocitem pracovního vytížení. A tak mají čas přijmout obyčejné pozvání na hostinu. Mají čas přijít jen se radovat, jíst, povídat si.

Děkujeme ti za chvíle, kdy se smíme jen radovat, jen povídat, jen zpívat či společně jíst a pít – děkujeme, že smíme. Amen.

Tomáš Vítek