Slovo pro tento den: Sobota 2. února

Mnozí z těch, kteří spí v prachu země, procitnou; jedni k životu věčnému, druzí k pohaně a věčné hrůze.

Da 12, 2

On přece není Bohem mrtvých, nýbrž živých, neboť před ním jsou všichni živi.

L 20, 38

Na břehu Bodamského jezera je starý kostel s hřbitovem. Diakonka narozená nedaleko odtud ukáže do vody a říká: „Tady se rozhodlo o mém životě!“ V průzračné vodě leží staré náhrobní kameny, při klidné vodě lze ještě číst nápisy. Pokračuje: „Tu jsem jednou stála jako mladé děvče. Můj pohled sklouzl na jeden z náhrobních kamenů. Jméno bylo zvětralé. Ale letopočet se ještě dal přečíst: 1789–1821. A tu mne najednou napadlo: Ta pomlčka mezi dvěma čísly – to byl celý lidský život! Nic víc náš život není! Tak málo! A tu mi došlo, jakou máme odpovědnost – úžasnou odpovědnost něco z té ubohé pomlčky udělat… Ano, tu jsem odevzdala svůj život Spasiteli a rozhodla jsem se postavit tento svůj malý život do jeho služby“ (W. Busch).

Kde se rozhodlo či rozhodne o tvém životě, abys procitl k životu věčnému?

Bože, chválím tě, že mohu být ve spojení s Kristem skryt v tobě. Amen.

Jan Valeš st. (CB)