Slovo pro tento den: Sobota 2. srpna

Nápoje se podávaly ve zlatých nádobách, z nichž každá byla jiná. [Est 1, 7a]

A přece za tím vším leskem a bohatstvím není svoboda. V zemi perského království žijí roztroušené skupinky židů, kteří se sem kdysi dostali jako zajatci Babyloňanů. Možná jim teď už tak zle není, možná si zvykli, třeba se už ani nechtějí vrátit domů. A přece tu nejsou svobodni. Narážka na zlaté nádoby – každou jinou – na stole vládce může znamenat, že perská šlechta hoduje i z kalichů ukradených v jeruzalémském chrámu (srovnej Da 5, 2). Nedá se zapomenout, kdo je tu pánem a kdo bezprávným poddaným. Najednou je zjevné, že perská říše si s porobenými národy může nakládat, jak chce. Právě na židech se ukazuje, jak snadno se hněv mocných obrací proti slabším. Židé jako národ budou bezdůvodně obviněni a ohroženi. Není to poprvé ani naposled. Už o tom leccos víme, a přece tomu nerozumíme a také tomu neumíme příliš bránit. Snad každý jsme se s tím setkali, že někdo neutěšené poměry sváděl na ně: „Za to mohou oni!“ „Za to mohou židé!“ A o to jde v knize Ester. Bůh dává židům možnost účinně se bránit. Bojovat o zachování a přežití Božího lidu v zemi.

Hospodine, prosíme o citlivost vůči všem znevýhodňovaným a zvláště pronásledovaným. Prosíme o tvou péči o ně. Amen.

Kateřina Roskovcová