Slovo pro tento den: Sobota 2. května

I řekl Bůh: „Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby. Ať lidé panují nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad celou zemí i nad každým plazem plazícím se po zemi.“ Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil. (Gn 1, 26–27)

Protož ty pomni, že tě Bůh stvořil k sobě podobnou; rozuměj, že on jest všeho světa stvořitel, a tak se jemu samému klaněj, a že on jest nejlepší dobré; protož jeho nejvíce miluj. Když na Boha vzpomeneš, nepůjdeš daleko; v sobě ho nalezneš a v něm se pokocháš, jakož on ráčil svoliti; a srozumíš, že Bůh v sobě jest neobsažený rozumem, neb on jest prvý i poslední, počátek i konec všech věcí: počátek nepočatý, ale od něhož se všechny jiné věci počínají; a konec neskonalý, ale v němž se všechny jiné věci skonávají. (Dcerka)

Být stvořen jako obraz Boží je na jednu stranu velmi potěšující, na druhou stranu zároveň zavazující. Sebekrásnější obraz je možno opečovávat nebo také nechat pokrýt prachem. A pokud na takový obraz není už vidět, není to chyba malíře. Ty jsi nás, Pane Bože, stvořil ke svému obrazu. Jsme každý jiný, ale spojuješ nás ty, společný stvořitel. Dej, ať tě dokážeme zahlédnout v našich bližních i v našich vlastních životech. Amen.

Martin Kocanda