
Dt 34, 1–7 ● Ez 355
Toto je země, o které jsem přísahal Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi slovy: Dám ji tvému potomstvu. Dal jsem ti ji spatřit na vlastní oči, ale nepřejdeš tam.
[Dt 34, 4]
Ďábel ukazuje Ježíšovi všechna království světa a říká mu: „Toto vše může být tvé.“ Hospodin přivádí Mojžíše na vrchol hory, ukazuje mu zaslíbenou zemi a říká: „Ty do této země nevejdeš.“
Písmo staví mnohé naše jistoty na hlavu. Z Boží perspektivy je mnoho věcí jinak, než se na první pohled zdá. Mojžíšův konec vypadá jako životní nezdar: skoro polovinu života se snažil dovést Izraelity do zaslíbené země, a teď sám umírá před jejími hranicemi.
Kolikrát si sami říkáme, zda jsme svůj život nepromarnili v nezdarech, v projektech, které jsme nedotáhli do konce. Přesto je však Mojžíš největším prorokem.
Hospodin k nám totiž bývá naprosto upřímný, to ďábel k nám naopak mluví líbivými slovy. Nejsi dokonalý, jako by říkal Bůh Mojžíšovi, několikrát jsi zklamal, tvé nohy tedy nestanou ve svaté zemi. Ale protože jsi ctil Boha a ne satana, nikdo tě nevytrhne z mé ruky. Proti všem mocnostem pekelným – jsi můj, já už se tě nevzdám.
Nejsme dokonalí, mnohé se nám nedaří, můžeme v životě i často zklamat. Ale důvěřujeme-li se v Pána, pak jsme jeho a ani smrt nás od něj neoddělí.
Pane, převeď nás přes všechna naše zklamání do svého království, kde budeme se všemi tvými zástupy slavit tvé slavné vítězství nad ďáblem a jeho úklady. Amen
Jan Kupka