Slovo pro tento den: Sobota 19. března

Nastal den nekvašených chlebů, kdy měl být zabit velikonoční beránek. Ježíš poslal Petra a Jakuba a řekl jim: „Jděte a připravte nám beránka, abychom slavili velikonoční večeři.“ [L 22, 7–8]

Blížíme se k Velikonocům. Pán Ježíš ví, že nastává jeho hodina. Ví, že on je ten od Boha poslaný, který má lidi přivést zpět k Otci; otevřít cestu domů, kterou člověk dávno zapomněl, o které neví, že stále vede k Otci. Pán Ježíš ví, že bude zabíjen velikonoční beránek, jehož krev na veřejích domů se kdysi stala znamením života; jehož smrt přinesla život. Pán Ježíš ví, ten beránek oné velké noci patřil mezi nejbližší; byl členem rodiny. Velikonoční beránek je symbolem: člověk žije ze smrti toho druhého. Vykoupení je zaplaceno cenou nejvyšší. To si má Izrael stále připomínat, každý rok.

Pán Ježíš chce slavit velikonoční hod. Nejde cestou solitéra. Nechce stát stranou příběhu Božího lidu. Boží čin vysvobození v Egyptě bere jako součást svého příběhu. I on je Izraelec. I on chce s vděčností slavit Boha a jeho čin. Pán Ježíš ví, že spása lidstva neleží jedině v jeho rukou. Ví, že je společným dílem Otce a Syna v jednotě Ducha svatého. Pán Ježíš ví, že Boží dílo spásy jsou celé dějiny Božího lidu a on tento příběh bere na sebe. Dává mu svou tvář.

Pane Ježíši, společně s tebou vstupujeme do Božího dění. Buď nám dobrým průvodcem a pastýřem. Amen.

David Sedláček