Slovo pro tento den: Sobota 18. srpna

J 4, 7–26 ● Ez D 690

Ta žena mu řekla: „Pane, dej mi té vody, abych už nežíznila a nemusela už sem chodit pro vodu.“ Ježíš jí řekl: „Jdi, zavolej svého muže a přijď sem!“

[J 4, 15–16]

Dnešní hovor připomíná chvíli, kdy se Sára ve stanu tajně směje, že by měla mít dítě, a pak říká: Nesmála jsem se. A Bůh na to: Ale ano, smála ses. Jako když host sedí v obýváku a hospodyně vaří v kuchyni a vyměňují si přes dveře slovní šťouchance. Ženské v tomhle vyhrávají, protože mají svou pravdu. Sára je chudák celý život bezdětná a je sympatické, že se svému žalu dovede zasmát. Samařanka musí běhat několikrát za den daleko pro vodu – a konev se pronese, to víme všichni. Oslovuje sice Ježíše „Pane“, ale my za tím slyšíme takové to „vždyť ty jsi taky mužský jako každý jiný“. Tahle jich měla pět, ani jeden podle všeho za nic nestál. Jakou duševní odolnost ty ženy mají – jídlo, se kterým si dají práci, hned někdo sní a vaří se znovu, umytou podlahu hned někdo zašlape. Tibetští mniši, kteří celý den vysypávají složitý obraz z barevného písku a pak jej smetou koštětem, aby „nelpěli na věcech“, ti ať se od nich učí. Písmo má velké pochopení pro „kuchyňskou moudrost“ a nikdo si k Bohu nesměl dovolit tolik jako tyhle hospodyně. Ale i nad ženské starání a zápasy je Bůh všemohoucí, stvořitel všech věcí.

Hospodine, požehnej všem statečným ženám, ale umlč všechny posměváčky. Amen

Tomáš Najbrt