Slovo pro tento den: Sobota 18. října

A usilovně hleďte zachovat jednotu Ducha. [Ef 4, 3a]

Kdyby vám někdo z našich necírkevních spoluobčanů (a těch je v naší zemi drtivá většina) položil otázku: A co vás křesťany vlastně spojuje? Církví tu máte téměř dva tucty, existuje něco, co byste měli společného? Co byste na to odpověděli? Pokud by vás napadlo, že přece křest, na to vám namítne, že ani ten nemáte jednotný, někde křtí děti, někde pouze dospělé, někde stačí pár kapek vody, jinde se požaduje ponoření… Tak tedy bible, bible je přece všem společná! To taky narazíte, protože tu bibli si každá skupina, co si říká církev, vykládá po svém; jedni říkají, že se má světit neděle, jiní, že sobota je správně, jedni, že je správné mít biskupy, a jiní, že ne, presbyteři jsou původnější… Asi bychom si tolik nenaběhli, kdybychom ve své odpovědi, co nás křesťany spojuje, šli přímo, nevyhýbavě, ke dřeni: Je to Ježíš Kristus. Že je to on, jeho osoba a jeho životní příběh, jak jej známe bible, co nás křesťany spojuje dohromady; i když jednotlivosti třeba vnímáme odlišně, základ je stejný.

Pane Bože, pro Ježíše i náš Otče, děkujeme ti za dar víry, za dar církve, za dar našeho sboru a společenství v něm. Prosíme, dávej nám všem dost lásky a trpělivosti, abychom se uměli navzájem přijímat ve své různosti a jedinečnosti. Amen.

Anna Lavická