
Nevydáš proti svému bližnímu křivé svědectví. [Ex 20, 16]
Nepravdivé svědectví u soudu může důkladně poškodit nevinného. Křiví svědci se podíleli na odsouzení Ježíšově (Mk 14, 55–60) i Štěpánově (Sk 6, 13n). Křivého svědectví se též dopouštějí žurnalisti šířící nepravdy, ale i kdokoli jiný, kdo neumí zkrotit jazyk (Jk 3, 7) a šíří pomluvy. Lidé však lžou také tehdy, jsou-li zahnáni do úzkých. „Řekl jste to, nebo neřekl?“ dotírala televizní moderátorka na kteréhosi politika, ten však pokaždé uhnul.
Podobně apoštol Petr nejenže zapřel Mistra, ale též později za pobytu mezi antiochijskými křesťany couval od pravdy evangelia (Ga 2, 11–13). Ježíš sám o sobě prohlásil, že přišel, aby svědectví vydal pravdě (J 18, 37). Od svých vyznavačů pak požaduje spolehlivost: Vaše slovo buď ano, ano – ne, ne; co je nad to, je ze zlého (Mt 5, 37). Tady však nejde jen o jasnou, spolehlivou řeč, ale o celý náš život – o to, aby nám mohli naši bližní věřit.
Vyznáváme, nebeský Soudce, že si vždy nepočínáme pravdivě ani k lidem, ani k tobě. Pomáhej nám ze života vymýtit všecky nepravdy a zakotvit jej v tom, který se stal vtělenou Pravdou. Amen.
Daniel Henych