Slovo pro tento den: Sobota 16. června

1 S 13, 1–15a ● Ez 190

Saul tedy řekl: "Přineste ke mně oběť zápalnou a pokojnou." A obětoval zápalnou oběť.

[1 S 13, 9]

Zde se nachází bod zlomu Saulovy královské kariéry. Od této chvíle s ním už téměř vše půjde s kopce. Čím se Saul provinil? Odpověď není snadná. Jako král statečně brání lid Boží proti pohanům, čelí obrovské přesile pelištejské armády. Před vlastní bitvou chce obětovat, vzdát čest Hospodinu a snad i očekávat nějaké znamení, které by vyjádřilo Boží vůli. Když prorok Samuel z neznámých důvodů otálí a dlouho nepřichází, ujme se kněžského úkolu král sám. To je ovšem něco naprosto nepřijatelného. Světská, třebaže královská moc nesmí zasahovat do věcí, které patří církvi. Panovník má sloužit Hospodinu podobně jako prorok, avšak svým, tj. světským způsobem. V dějinách známe oba extrémy – někdy kněží světsky panovali a jindy si zas panovníci hráli na proroky.

Saul vzal věci do svých rukou naprosto nešťastným způsobem. První izraelský král selhává ve chvíli, kdy bychom to nečekali. Nemějme ostatně žádné iluze o našich dnešních panovnících; zpravidla nebývají lepší než Saul.

Hospodine, ty jsi náš Panovník, ty jediný jsi svatý a věrný. Nauč nás spoléhat především na tvou vládu, i tam, kde pozemští vládcové vypadají tak sympaticky.

Marek Pompe Lukášek