Slovo pro tento den: Sobota 15. září

Mt 21, 23–32 ● Ez D 697, Ez 189

Když Ježíš přišel do chrámu a učil, přistoupili k němu velekněží a starší lidu a řekli: „Jakou mocí to činíš? A kdo ti tuto moc dal?“

[Mt 21, 23]

Jakou mocí žijeme? Co nám dává sílu pro život, jaký vedeme?

Neptáváme se tak příliš často, i tehdy v jeruzalémském chrámu to byl spíš chyták. Parta kolem velekněze přistupuje k Ježíši a ráda by zvěděla, jestli má dost dobrou (pravo)moc k tomu, aby říkal to, co říká, a tam, kde to říká. A Ježíš na to odpoví onou známou protiotázkou, odkud měl svou pravomoc křtít Jan Křtitel (Mt 21, 25a.): „Odkud měl Jan pověření křtít? Z nebe, či od lidí?“

Původně tazatelé se ošívají a už z nich nikdo žádné slovo nedostane, ale z Ježíšovy odpovědi je patrné, ke komu se hlásí. Hlásí se ke svému učiteli a předchůdci, svému bratranci a kmotru Janu Křtitelovi.

Ale ona ta otázka velekněží a starších lidu není tak vůbec špatná (za jiných, klidnějších okolností): Ke komu se hlásím, z jaké moci žiji, z jakého zřídla síly čerpám? Čerpám a vydávám? A jsem hoden svých předchůdců, (pra)rodičů a kmotrů?

Prosím, aby tou nejvlastnější životní silou a mocí byla víra, láska a naděje, to vše, co čerpáme z tvé moci, trojjediný Bože. Amen

Ondřej Ruml