Slovo pro tento den: Sobota 15. února

Ale i kdybych měl skropit krví oběť a službu, kterou Bohu přináším, totiž vaši víru, raduji se a spoluraduji se s vámi se všemi; stejně tak se i vy radujte a spolu radujte se mnou. [Fp 2, 17–18]

Apoštol je přesvědčen, že jeho služba, když vedl Filipské k víře, je jako oběť, kterou přináší Bohu. Je zdrojem radosti, která nepřestane ani tehdy, bude-li Boží vůlí, aby tuto oběť skropil svou vlastní krví. Ba ještě více vybízí Filipské, aby se ani v tomto případě nepřestali radovat spolu s ním. Zdá se to neuvěřitelné, ale je za tím pevná víra, že služebník Kristův smí po dobře vykonané službě vejít v pokoj svého Pána. Často myslím na první křesťanské mučedníky, kteří byli ochotni pro svou víru podstoupit i tu nejvyšší oběť, oběť svého života. Ale i dnes jsou takoví mučedníci, třeba v islámských zemích. Jejich krev je, jak pěkně pověděl církevní otec Tertullián, semenem nových učedníků.

Nechybí nám tato radost, když se loučíme s těmi, kteří žili pro evangelium a nyní odcházejí ke svému Pánu?

Od této chvíle jsou blahoslavení mrtví, kteří umírají v Pánu. Amen.

Jiří Kabíček