Slovo pro tento den: Sobota 14. února

Po třech dnech jej nalezli v chrámě, jak sedí mezi učiteli, naslouchá a dává jim otázky. Všichni, kteří ho slyšeli, divili se rozumnosti jeho odpovědí. (L 2, 46–47)

Děti jsou Božím darem. Vyznáváme to při svátosti křtu, kdy slibujeme, že je slovem i příkladem povedeme k vyznání Krista. Jak se nám daří plnit sliby? J. A. Komenský napsal, že děti jsou opičátka. Napodobují, co vidí u nás a v prostředí, do něhož je uvádíme. V útlém dětství přebírají naše názory a postoje. Později se bouří a hledají vlastní identitu. I tehdy si však většinou podrží základ, který jsme jim vštípili. Nezazlívejme jim, jdou-li svými cestami. Naše děti se musejí vyrovnat s chybami, kterých jsme se my, rodiče, dopouštěli. Provázejme je pokornými modlitbami. Zůstávají vždy v milující Boží dlani.

Zdá se mi, že veliká většina lidí proto obecně dávají děti do školy, aby byli bohati, ve světě velebeni a přátelům aby pomáhali, a oni se proto raději učí. I vidíme, že obecně zle jsou živi, protože nedůstojně v kněžství vstoupili… Protož otče a matko, chcete-li míti dítě, aby bylo knězem dobrým, proste Boha, ať zdaří k své chvále a k jeho spasení a k vašemu a církvi svaté prospěchu. (O svatokupectví)

Pane náš, prosíme za rodiče a děti. Smiluj se nad hledáním a tápáním. Napravuj, co kazíme. Důvěřujeme tvé lásce. Amen.

Daniela Brodská