Slovo pro tento den: Sobota 14. června

„Prosím tě tedy, otče, pošli Lazara do mého rodného domu, neboť mám pět bratrů, ať je varuje, aby také oni nepřišli do tohoto místa muk.“ Ale Abraham mu odpověděl: „Mají Mojžíše a Proroky, ať je poslouchají!“ [L 16, 27–29]

Lazar i bezejmenný bohatý muž zemřeli. Lazar byl po smrti anděly přenesen k otci Abrahamovi. Bohatý muž, který si za svého života chudáka Lazara snad ani nevšiml, se ocitne v pekle. Najednou se i v tom sebespokojeném srdci boháčově probudí všímavost, starostlivost o druhé. I když má na mysli jen svou nejbližší rodinu, a to zas tak velká dobrotivost není.

Mnoho lidí je připraveno pro své nejbližší udělat první poslední, a k ostatním lidem se přitom chovají velmi odtažitě a sobecky. Boháč myslí na svých pět bratrů. Patrně žijí stejně bezejmenný (neosobitý, sobecký) život, jako žil on sám. Nešlo by je nějak varovat? Aby se jim otevřely oči a nežili už jen pro sebe. Co takhle nějaký zázrak, otče Abrahame? Nějakou „dardu“, která by je praštila přes hlavu, na ně sešli, nějaké výjimečné zjevení jim dej.

Cože? Že mají Písmo svaté, Boží zákon, a v něm naleznou vše potřebné k životu? Vždyť, kdy oni naposledy něco přečetli? Však je to pro ně jenom knížka, povídačky, řeči na oblbnutí lidí. To, že jim má stačit? Poslouchat slova té prastaré knihy?

Nemáme čas. Je toho hodně. Musíme to a ono. – Pane Bože, probuď nás, když si někdy myslíme, že je náš den kratší než den ostatních. Amen.

Tomáš Vítek