Slovo pro tento den: Sobota 13. února

„Dokud máte světlo, věřte ve světlo, abyste se stali syny světla.“ Tak promluvil Ježíš; potom odešel a skryl se před nimi. [J 12, 36]

Vidíme světlo? Vidíme ono elektromagnetické záření, mezi vlnovými délkami ultrafialového a infračerveného záření? Nevidíme. Vidíme to, co nám světlo osvětluje. Vidíme to, co díky světlu poznáváme a pojmenováváme. Vidíme svět kolem sebe.

Za krátký čas budeme číst velikonoční příběh, kde by se mohlo zdát, že naše světlo (rozumějme Kristus) zhaslo, zemřelo… Mohlo by se zdát, že Krista už nikdo nikdy neuvidí. Ale stejně, jako nevidíme světlo jako takové, avšak vidíme jeho projevy a účinky, stejně tak na vlastní oči nevidíme hmatatelně před sebou Ježíše Krista, ale vidíme projevy jeho přítomnosti. Můžeme kolem sebe vidět třeba lásku, naději, přijetí…

Proto i když by se komukoli mohlo zdát, že ve světe není láska, není naděje, není přijetí, můžeme a máme ostatním vysvětlovat, že tomu tak není. A nejlépe se něco vysvětluje, když to z nás samotných vyzařuje.

Skrze Kristovu lásku v tomto světě tedy rozjasňujme i my tváře svých bližních.

Hospodine, prosíme, abychom zářili tvým pokojem. A v tmách, které nás někdy pohltí, prosíme, aby nás někdo vedl za ruku. Veď nás ty, který jsi stále nad námi. Amen.

Jakub Hála