
Všechny stezky Hospodinovy jsou milosrdenství a věrnost pro ty, kteří dodržují jeho smlouvu a svědectví. (Ž 25, 10)
„Všechny stezky Hospodinovy jsou milosrdenství a pravda.“ Zbloudí-li člověk s cesty pravdy, octne se na cestě ďábla lháře, zbloudí-li s cesty milosrdenství, je na cestě ďábla lva řvoucího, ukrutného. Cesta Hospodinova je velmi těsná. Lukáš (13, 24) praví: „Snažujte se vcházeti těsnou branou“ atd. Namítneš však: „Vždyť čím výše je do nebe, tím širší je ta cesta!“ Jan Zlatoústý odpovídá: „Po široké cestě spějí do zkázy ti, kdo se veselí, smějí, přejídají, lhou, křivě přísahají, cizí berou, a jim podobní. Cesta do nebe je těsná, takže duše, jež chce vejíti do nebe, musí toho všeho zanechati a svléci se jako had, jenž, plíží-li se těsným otvorem, stahuje svou kůži, plazí-li se širokým otvorem, vnikne tam i s kůží. Tak i ti, kdož jdou do pekel, mohou se tam dostati se všemi těmi špatnými skutky jako s kůží.“ (Betlemské poselství I, kázání na den svatého Šimona a Judy 28. října 1411)
Nerad bych, kdybychom pádili do pekel, jakkoli se veselíme a smějeme, žel i přejídáme (ale doufám, že nelžeme, křivě nepřísaháme a cizí nebereme). Ďábel lhář a ukrutný ďábel lev řvoucí bude vždycky nablízku, ať chceme, nebo ne, a dodržovat Boží smlouvu a svědectví nikdy nebude snadné. Máme však šanci spolehnout se na věrnost a milosrdenství toho, kdo s námi tu smlouvu uzavřel.
Bože, tvé milosrdenství a věrnost jsou nám světlem ve tmě. Díky, že nás zveš a vedeš, a prosíme, abys to světlo nikomu nedovolil zhasnout. Amen.
Jan Keřkovský