Slovo pro tento den: Sobota 12. října

Což Bůh zapomněl na smilování? V hněvu uzavřel zdroj svého slitování?

Ž 77, 10

Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen.

Ř 10, 9

Žalmistovy otázky jsou vyznáním a pokáním. Sice si uvědomuje svou těžkou situaci, ale volá k Bohu a po otázkách vysloví takéy svou domněnku: ‚Ne, chyba bude asi vězet ve mně, tvá ruka přece není ukrácena.‘ A pak si připomene jiné události a povzbuzuje se na cestu dál. Právě takový přechod, jako je ve verších desátém a jedenáctém, je důležitý i pro nás. Odrazit se ode dna, vymanit se z deprese. Možná se propadáme do beznaděje a zoufalství, ale Bůh nás neopustil. Záleží na propojení vyznání a víry. Často je to spíš věc rozhodnutí než pocitu. Starověký člověk měl v srdci to, co my máme dnes v hlavě (rozhodování, vůli). Vůbec to nebylo bráno negativně. (Emoce, soucit byly ve střevech! – my je máme v srdci). Rozhodnout se a vyznat. A samozřejmě podle toho žít.

Pane Ježíši, chci věrně vytrvat v rozhodnutí jít za tebou. Amen.

Josef Červeňák (ECM)