Slovo pro tento den: Sobota 11. července

Všechnu naději jsem složil v Hospodina. On se ke mně sklonil, slyšel, když o pomoc jsem volal. Vytáhl mě z jámy zmaru, z tůně bahna, postavil mé nohy na skálu, dopřál mi bezpečně kráčet a do úst mi vložil novou píseň, chvalozpěv našemu Bohu. Uvidí to mnozí a pojme je bázeň, budou doufat v Hospodina. (Ž 40, 2–4)

Druhý pramínek jest naděje, jež jest jisté čekání budoucího blahoslavenství z daru Božího a ze zasloužení vlastního čekání. Znamenej, že dí se: „jisté čekání“, aby tím bylo odvrženo pochybenství; neb nižádný nemá pochybovati o svém spasení. A protož milý Pán Ježíš říkal: Doufej, synu, odpouštějí se hříchové tvoji (Mt 9, 2). Dí se také „čekání“ pro očité seznání, jehož zde pocestní nemají, ale budou míti, když blahoslavenství konečně dojdou. Dí se také „budoucího blahoslavenství“, pro bázeň služebnou (otrockou), že jest čekání budoucí psoty. Kdo nemá bázně synovské, aby boje se Boha jako milého otce, hříchův se varoval, ten čeká budoucí psoty. (Provázek třípramenný)

Chvála tobě, Bože, že až dosud – a dnes znovu – máme co čekat. Vždyť i dnešní den jsi nám daroval, aby nás přiblížil ke všemu dobrému, co jsi připravil mnohým – a s mnohými už dnes i nás zahrnuješ svou láskou. Amen.

Jaroslav Vítek