
„Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“ (L 14, 12)
Ale tu viz, když chceš sě pokořiti, aby věččie pýchy neučinil: jakož činie ti, kteříž přídúce na hody, sedají tělem na najnižšiem miestě, a žádostí na prvém; a tak přěd lidmi zdají sě pokorni, ale přěd Bohem jsú pyšni. (Postila, kázání na sedmnáctou neděli po svaté Trojici)
Podobenství o výběru míst na hostinách je známé a to svádí k taktizování. Sednu si schválně dozadu, abych vypadal skromně, a pak budu pozván dopředu, může si říct nějaký chytrák. Jan Hus v kázání zmiňuje, jak pokora může být také falešná. Ale to jen před lidmi, které lze oklamat. Bůh vidí do hloubky srdce. A tak mohou zadní místa zaujímat lidé pyšní a vypočítaví, s úmyslem dostat se dopředu. A zatím na předním místě může být někdo, komu skutečně právem náleží a pro všechny je užitečné, že tam je. Vždyť někdo přední místa mezi lidmi musí zastávat, ale jaké je jeho srdce před Pánem? To může být znát na tom, jak se chová k druhým lidem. Nenechme se oklamat a sami jednejme upřímně.
Pane, odpusť nám neupřímnost před tebou i před druhými, prosíme, ukazuj nám, kde je pro nás vhodné místo. Dávej nám srdce vnímavé pro druhé, abychom nechtěli klamat ani klamu nepodléhali. Amen.
Martin Litomiský