Slovo pro tento den: Sobota 10. listopadu

Rt 4, 18–22 ● Ez D 694

Toto je rodopis Peresův: Peres zplodil Chesróna, Chesrón zplodil Ráma, Rám zplodil Amínadaba, Amínadab zplodil Nachšóna, Nachšón zplodil Salmu, Salmón zplodil Bóaza, Bóaz zplodil Obéda, Obéd zplodil Jišaje a Jišaj zplodil Davida.

[Rt 4, 18–22]

Jednou jsem slyšel faráře při bohoslužbách číst dlouhý text ze Starého zákona, který popisoval, kudy vedla hranice zaslíbené země. Kázal pak o tom, že i život křesťana má mít pevné hranice. Vlastně proč ne? Ale rodopis s řadou jmen v závěru knihy Rút má ještě hlubší smysl.

Můžeme ho číst jako výňatek z Ježíšova rodokmenu, který Matouš vede k Abrahamovi a Lukáš ho dotahuje až k Adamovi. Vedle zbožného kněze Perese v něm najdeme také pohany pochybné minulosti: Moábku Rút spolu s Kenaankou Támar a Jerišankou Rachab. I ty se do něj dostaly pro svou věrnost Hospodinu.

Kristus se nestydí za své pohanské předky. Nestydí se ani za nás. Všichni mají v jeho příběhu místo a zároveň nikdo nemá své místo „vyhrazené“ a zasloužené. Smíme být jeho hosty. A také se na všechny ostatní dívat jako na ty, s nimiž Kristus počítá a kteří v jeho příběhu mají možná ještě netušenou roli.

Pane Ježíši Kriste, pozval jsi nás, abychom slyšeli tvé slovo a byli hosty u tvého stolu. Ať se z toho ani dnes nepřestáváme radovat a přejeme tvé dary všem. Amen

Karel Šimr