Slovo pro tento den: Sobota 10. ledna

Jsme totiž jakoby vůní kadidla, jež Kristus obětuje Bohu; ta vůně proniká k těm, kteří docházejí spásy, i k těm, kteří spějí k zahynutí. Jedněm jsme smrtonosnou vůní vedoucí k záhubě, druhým vůní životodárnou vedoucí k životu. Ale kdo je k takovému poslání způsobilý? (2 K 2,15–16)

Známe lidi, skrze něž evangelium proniká jako vůně ke všem, kdo žijí kolem nich? Myslím, že známe. Jsou to lidé, kteří se ke Kristu hlásí, a jsou to i lidé, kteří se ke Kristu nehlásí, a Bůh je přesto užije ke svému dílu. Jak voníme my protestanté svému okolí? Nebo by bylo případnější ptát se: Voníme ještě? Ne? Nebo ano, a ani o tom nevíme? Důležité je, že tou vůní je evangelium! Nikoli deodorant lepší než ten běžný. Vůní je dobrá zpráva pro všechny o tom, že to Kristus vzal na sebe a nás všechny tak zachránil.

„Je lépe, chce-li býti pokorný považován za slabocha a ne vyhlašován za pokorného, aby byl veleben pro svou pokoru.“ A proto si všimni, že některá pokora je jen předstíraná. (Betlemské poselství II, kázání na sedmnáctou neděli po Trojici, na epištolu, 25. září 1412)

Pane, děkujeme za všechny, kdo svým životem měnili svět k lepšímu, a možná o tom vůbec nevěděli. Dej, ať i skrze nás jsou lidé k tobě zváni, a ne odrazováni.

Daniel Ženatý