Slovo pro tento den: Sobota 1. září

J 18, 28–32 ● Ez D 639

Bylo časně zrána. Židé sami do paláce nevešli, aby se neposkvrnili a mohli jíst velikonočního beránka.

[J 18, 28b]

Ti, kteří Krista soudí, stojí venku. Snaží se zachovat svoji obřadní čistotu, přitom chtějí zabít Beránka Božího. Ti, kteří Krista soudí, stojí venku. Nechtějí s ním mít už cokoli společného. Oni přece vědí; vědí svoje.

Lidská spravedlnost je často spravedlností vedenou od televizních obrazovek či hospodských stolů. Lidská spravedlnost má své soudce i katy, lidé snadno soudí „ty za zdí“; ty, kterým se nemusí dívat do tváře. Kolik podpisů se nashromáždilo pod peticí za smrt Milady Horákové, kolik lidského souhlasu podepřelo ostnaté dráty koncentračních táborů. Kolik lidských úst mlčelo, když soused vyháněl souseda, ať už pro jeho národnost nebo pro množství polí, o která se staral.

Lidské úsloví o „čistých rukou“ nejlépe dokazuje hloubku lidského sebeklamu. Vždyť už to, „co z úst vychází, to člověka znesvěcuje“ (Mt 15, 11b). Lidské slovo může mít sílu smrti. A každé lidské slovo je slyšet v nebi.

Ti, kteří Krista soudí, stojí venku. Čím jejich srdce přetéká, to jejich ústa mluví a mluví. (Viz Mt 12, 34.) Nemohou tak zaslechnout jiný hlas, hlas tichého Beránka Božího. Nemohou slyšet Boží slovo tam uvnitř.

Bože, chtěl bych ve světě umět statečně mluvit a před tebou pokorně mlčet. Amen

Lukáš Pešout