Slovo pro tento den: Sobota 1. listopadu

Je snad Kristus rozdělen? [1K 1, 13a]

Povolání na cestu víry je nesmírně cenné, ale každý rozkol v církvi a vzájemné odcizení je mu překážkou. Apoštol přeje sboru plnost Kristových darů. Když sočíme jeden na druhého, ztrácíme ji. Stranit jedněm a upírat hodnotu druhým je zhoubné. V prvních dobách se křesťané scházeli v soukromých domech, kde byl omezený prostor, a tak se navzájem málo stýkali. Asi také proto upadali do stranických půtek: „Já jsem Apollův, … já jsem Pavlův.“ I dnes se křesťané dělí: podle příbuzenství, podle původu, podle vzdělání, podle generací anebo podle názorů. Jeden se kloní k zaběhanému chodu sborového života, jiný hledá nové cesty. Škoda, jestli sebou navzájem pohrdají. Náš Pán je přece jeden a jediný.

Kolem něj se soustřeďujme a jeho následujme. Jeho autoritu stavějme nad jiné autority. On sjednocuje a vede nás k bratrské úctě a svobodě od vlastního já. Tak umožňuje soužití různých údů. Máme jednoho Pána a Zachránce.

Náš milostivý Pane, pomoz nám přemáhat pýchu a nemoudrost, pomoz nám žít ve svornosti a jednomyslnosti. Dávej nám k tomu sílu. Amen.

Bohuslav Vik