Slovo pro tento den: S. Weill

Úterý 25. května

Vůle působí jen na několik pohybů několika svalů, spojených s představou přemístění blízkých předmětů. Mohu položit ruku dlaní na stůl. Kdyby vnitřní čistota, inspirace nebo pravda v myšlení byly nezbytně spojené s tímto typem chování, mohly by být jen předmětem vůle. Protože to tak není, můžeme o ně jen úpěnlivě prosit. Prosit o ně znamená věřit, že máme Otce na nebesích. Nebo po nich přestat toužit? Co může být horšího? Jedině pokorná vnitřní prosba je rozumná, neboť zabraňuje napínání svalů, které nemají s celou záležitostí nic společného. Co je hloupějšího než napínat svaly a tisknout zuby, když jde o ctnost nebo poezii nebo řešení nějakého problému? Pozornost je něco zcela jiného?
Pýcha je takové napínání. Pyšnému člověku schází milost. Může za to omyl. Pozornost, dosáhne-li svého nejvyššího stupně, je totéž co modlitba. Předpokládá víru a lásku.

Simone Weilová: Tíže a milost, Kalich, 2009, s. 123