
Čtvrtek 15. dubna
To za podstatné k spasení máme, kdež jest vůle opravená a ustavená milostí boží, jíž chce pokorně všecko věřiti, co Bůh chce věřeno býti, a chce věrně všecko činiti, co Bůh chce od koho činěno míti. Neb to jest víra, kteráž skrze lásku dělá. A protož tak držíme a věříme, že žádný nemůž k větší dokonalosti přijít, než aby u vůli opraven a ustaven mocí a milostí boží byl, a zvlášťě tak, aby měl vůli povolnou a poddanou ve všem vůli boží dokonale. Neb známo jest z Písem svatých i z napsání mnohých doktorů, že vůle jest hlava jiných mocí duše a hýbe jimi k skutkům jich a bez ní nic svatého a trvanlivého nemůž činěno býti... Protož cokoli jest zlého v těle neb v duchu, v slovu nebo v skutku, to pochází ze srdce vzpurného a soběvolného... A jakož jest nejškodlivější zkažení u vůli, tak zase opravení nejužitečnější. A kdož k němu přijdou, jsou Bohu i lidem nejmilejší...
Prokop z Hradce 1472 in Slovem obnovená (čtení o reformaci), Kalich, Praha, 1977, str. 117