Slovo pro tento den: Pondělí Velikonoční 28. března

Když se ženy vzdálily, někteří ze stráže přišli do města a oznámili velekněžím, co se všechno stalo. Ti se sešli se staršími, poradili se a dali vojákům značné peníze s pokynem: „Řekněte, že jeho učedníci přišli v noci a ukradli ho, když jste spali.“ [Mt 28, 11–13]

Tento příběh nás učí, že není jedno, komu nasloucháme. Je třeba pečlivě rozlišovat. My už můžeme, protože máme podle koho. Známe svého Pána a jeho hlas.

Dvě skupinky lidí spojil jeden hrob. Skupinka učednic, které k Pánovu hrobu pojí láska, zármutek, žal nad ztrátou přítele. Skupinka stráží, které k Pánovu hrobu poutá vojenský dril, strach z postihu a lidská zloba jejich nadřízených. Obě skupinky se staly paradoxně svědky téže události, kdy se náhrobní kámen stal místem andělského zvěstování o vzkříšení. Ženám je zvěstováno vzkříšení a potkávají vzkříšeného Krista. Stráže jsou jako mrtvé. Ženy jdou zvěstovat evangelium učedníkům. Stráže jdou na raport ke svým nadřízeným.

Ani andělské zvěstování nemění srdce velekněží, starších a zákoníků. Opět kují pikle. Ani událost, o které vědí, že nemůže být dílem ani učedníků, ani nikoho z lidí, jimi nepohne. Proto je třeba další porce lži, aby dílo zla bylo dokonáno. Lež je jejich poselstvím. Strážci náboženství uzavírají špinavý obchod se strážci hrobu.

Vždy je dobré vědět, jakému hlasu nasloucháme.

Pane Ježíši Kriste, pomáhej nám, abychom tvůj hlas měli stále na paměti, naslouchali mu a poznávali ho. Amen.

David Sedláček