
Když byli sami, obrátil se na své učedníky a řekl jim: „Blahoslavené oči, které vidí, co vy vidíte. Říkám vám, že mnozí proroci a králové chtěli vidět, na co vy hledíte, ale neviděli; a slyšet, co vy slyšíte, ale neslyšeli.“ (L 10, 23–24)
Zrak a sluch jsou smysly, které nám slouží každý den. Jsou to nástroje a my jsme programátoři. Zaměřujeme je na skutečnosti Bohu milé, podstatné pro smysl naší existence, pro poslání, k němuž jsme povoláni? Vidíme a slyšíme, co by záviděli proroci a králové? Vidíme a slyšíme, po čem touží tolik našich bližních? Kdosi dnes uvolnil staršímu člověku místo v autobuse, pomohl mamince s kočárkem při vystupování. Na zastávce se mluvilo o politice. Jeden nehuboval, dokázal vyjádřit pozitivní argumenty a povzbuzoval k naději. Paní zvedla cizí dítě, které upadlo, a pokojně je utěšovala. Lidé touží po lásce. Je mezi námi. Můžeme ji vidět a slyšet. Nejen to, můžeme být těmi, kdo ji šíří.
Poněvadž nám zůstává utajena známost hodiny smrti, soudného dne, proto usilujme ví ce o lásku k Bohu a bližnímu a zkoumejme bedlivěji cestu království Božího, jež k blaženosti přivádí jistě všechny. (Betlemské poselství I, kázání na třináctou neděli po svaté Trojici 6. září 1411)
Pane náš, děkujeme za tvou lásku, která objímá celé tvé stvoření. Pomáhej nám, abychom všechna tvá obdarování užívali ke tvé chvále. Amen.
Daniela Brodská