
Blahoslavení čistého srdce, nebo oni Boha viděti budou. (Mt 5, 8 KP)
Máme se zároveň rozumem i žádostí přiučiti učení a píli, ježto vede tak prospěšně k patření na Boha blahotvornému a jasnému. Všeliké takové poznání jest sestupující shůry od otce světel a mysl lidská jest jakési zrcadlo k přijímání tohoto nebeského paprsku, může toto zrcadlo dvojako býti učiněno nezpůsobilým, aby bylo nehodné býti osvícenu od onoho světla: Totiž lakomstvím s jeho průvodcem, a pak jest to zrcadlo jaksi prachem pokryté, a jestliže bude míti rozkoš jako vláhu přimíšenou, pak jest nesnadno nebo nemožno vyčistiti toto zrcadlo. Proto jako Pavel přikazuje, že „slunce nezapadne nad hněvem vaším“ (Ef 4, 26), tak má každý věřící o každém hříchu všeobecně býti poučen, protože každý hřích, zastará-li v duši, může dlouhým trváním přivoditi nevyhladitelnost.
Proto nejprospěšnější lék jest stříci se takových podmínek porušení, protož zrcadlo lidského ducha může snadno lehkým prodlením v kochání hříchem býti učiněno neschopným k snadnému patření na Boha. Proto někteří moudří mají tu nebeskou opatrnost, že ani jako zrakem ani jiným smyslem nezdržují se u předmětu rozkoše, leč na okamžik, tak vůbec se střehou od dlouhotrvajícího prodlévání vnitřní síly žádostné v takové nějaké smyslné věci. A k tomu napomáhají zbožná modlitba, vzdělávací zaměstnání a čestné stýkání se sobě podobnými. (kázání o Všech svatých)
Jak často, náš Pane, tušíme, že nejsme hodni, abychom patřili na tebe. Jak často náš pohled zůstává přikovaný k nejmenšímu okruhu našich zájmů a naše soukromého světa. Děkujeme, že tě smíme spatřit kdykoliv, kdy procházíme procesem očisty a obrody. Dej, ať nás starosti ani radosti přítomnosti nesvážou tak, abychom zapomněli, že vidění srdcem zakládá správný pohled očí i orientaci ve složitostech doby. Povzbuzuj nás svým Duchem k čistotě a svatosti. Amen.
Joel Ruml