Slovo pro tento den: Pondělí 9. června

Odeberu z ducha, který je na tobě, a vložím jej na ně. Ponesou pak břímě lidu s tebou, neponeseš je už sám. [Nu 11, 17b]

Mojžíš Hospodinu sice vyčítá, ale nenadává kvůli tomu, že by chtěl víc masa se zeleninou jako ostatní, nechce něco lepšího. Mojžíšova bolest pochází z toho, že nese na svých bedrech břímě péče o lid, starost o druhé před Boží tváří. Nebaží po moci, ani si pro sebe nechce rezervovat něco navíc. Nic nenamítá, když mu Hospodin oznamuje, že odebere z jeho Ducha a dá ho dalším.

Bůh dává svého Ducha sedmdesáti vybraným ze starších lidu. Tedy těm, které si lid sám předtím vybral, kteří zřejmě požívali nějaké vážnosti a měli přirozenou autoritu. Hospodin nechce svému lidu dokazovat, že jsou ve všem úplně nemožní a neschopní. Bez jeho Ducha – bez daru proroctví to ovšem dál nejde. Mohli bychom říci: bez daru vidění (rozlišení dobrého a zlého) a daru slova (ku pomoci i napomenutí).

Jedni se chtějí mít pořád líp a nakonec sami sebe zahltí vším, po čem tak bažili. Druzí si rozdělí svou odpovědnost, své úkoly, své starosti a přežijí. Stanou se proroky. Přestanou jíst, začnou koukat kolem sebe, mluví s druhými. A Mojžíš se modlí: Kéž by všechen lid byli proroci! Kéž by jim Hospodin dal svého Ducha!

Prosíme tě, Bože, za ty, kterým svěřuješ vedení druhých, moc rozhodování a služby. Dej, ať ti, kteří mají moc sloužit, neztrácejí trpělivost a soucit s potřebnými. Amen.

Tomáš Vítek