
Není nutné, bratří, psát vám něco o době a hodině. Sami přece dobře víte, že den Páně přijde, jako přichází zloděj v noci. [1 Te 5, 1–2]
Náhlost a nečekanost Kristovy paruzie připomíná apoštol obrazem zloděje, který využívá doby nočního spánku, aby se vloupal do domu. Apoštol navazoval na podobný Ježíšův výrok, který ústí do výzvy: „Proto i vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete“ (Mt 24, 44).
Každé lidské společenství, sbor a církev nevyjímaje, prochází různými etapami vývoje: Počáteční nadšení, stabilizace, ochabnutí až i zlhostejnění. V epištolách jsou o tom mnohé zprávy. Tak například křesťané v Efezu museli slyšet, že už „nemají takovou lásku jako na počátku“ (Zj 2, 4).
Sbor v Tesalonice však dostává jiné vysvědčení: „Není nutné, bratří, psát vám něco o době a hodině. Sami přece dobře víte, že den Páně přijde, jako přichází zloděj v noci.“ Je to chvála sboru, který se nezabývá prázdným mudrováním, kdy Kristus přijde, ale žije plným životem kristovské lásky. Křesťané vědí, že den Páně přijde nečekaně. Motivem jejich bdělosti však není strach, že by mohli příchod Pána promeškat, nýbrž vděčnost za jeho odpouštějící lásku.
Pane, takto se chceme na tvůj příchod připravovat i my. Prosíme, dej, abychom žili plným životem kristovské lásky. Amen.
Pavel Smetana