
V jeho ruce je život všeho, co žije, duch každého lidského tvora.
Jb 12, 10
Bůh [...] není od nikoho z nás daleko. ‚Neboť v něm žijeme, pohybujeme se, jsme.‘
Sk 17, 27b–28a
Pár nehybných opeřených tělíček vyrovnaných do řady nebo rozmáčknutý motýl – i tak to může dopadnout, když je život křehkých tvorů v rukou nerozumných dětí. „Tvůj život je v jeho rukou“ – jak děsivě nebo naopak útěšně to může znít – záleží na tom, čí jsou ty ruce a jaké úmysly se mnou kdo má. Není divu, že Jób, který prožíval nesmírné utrpení a přitom věděl, že jeho život je v Božích rukou, toužil po tom, aby ho Bůh ráčil rozmáčknout jako mola (Jb 6, 9) – nejspíš si připadal takhle Bohem drcen a už si jen přál, aby to konečně skončilo. Ale můžeme si být jisti, že Bůh nás nechce zničit – možná je jen někdy třeba stisknout hrozen, aby réva vydala víno.
Pane Bože, děkuji ti, že náš život je ve tvých rukou. Amen.
Venuše Černá (ECM)