Slovo pro tento den: Pondělí 8. června

Kdo přijal má přikázání a zachovává je, ten mě miluje. A toho, kdo mě miluje, bude milovat můj Otec; i já ho budu milovat a dám se mu poznat. (J 14, 21)

Na první poslech zní podmínka „ten, kdo zachovává má přikázání, ten mě miluje“ velmi tvrdě. Podle toho, jestli plníte všechna nařízení, mě máte rádi – nehezká představa. Až se vkrádá ďáblovo našeptávání člověku: Kterak vám Bůh těžký zákon ustanovil! I kdo jej může naplniti, an zapověděl každé utěšeníčko a velí kříž po sobě nésti a velí, aby člověk sám sebe nenáviděl? I chceš ty se o to pokusiti, jsa člověk křehký? (Dcerka)

Ale když se věty přehodí, zní to trochu jinak. Ten, kdo mě miluje, přijal má přikázání. To zní logicky: koho máme rádi, toho přijímáme celého se vším všudy. Zachovávání přikázání v praxi je náročnější věc, ale ne zcela beznadějná. Je ve hře láska. Láska nás proměňuje. Když někoho milujeme, chceme být s ním, dělat mu radost, aby viděl, jak nám na něm záleží. Ale jak dáme najevo náklonnost Pánu Bohu? Třeba tím, že zasvětíme svůj život Pánu a vstoupíme do kláštera? To dnes není úplně obvyklé, běžnější je přinést kytku na stůl Páně. Ale není třeba velkých gest, Pánu stačí, když ho budeme mít rádi a budeme se podle toho chovat. Určitě nám to půjde, protože naše láska je opětována láskou nebeského Otce a ta dělá divy s námi všemi.

Pane, děkujeme ti za tvou lásku, která nás proměňuje. Pomoz nám, ať si ji nenecháme jenom pro sebe. Amen.

Eva Benešová