Slovo pro tento den: Pondělí 7. září

„Amen, amen, pravím tobě: Když jsi byl mladší, sám ses přepásával a chodil jsi, kam jsi chtěl; ale až zestárneš, vztáhneš ruce a jiný tě přepáše a povede, kam nechceš.“ To řekl, aby mu naznačil, jakou smrtí oslaví Boha. A po těch slovech dodal: „Následuj mne!“ (J 21, 18–19)

Někteří Krista následují jak vmravech, tak i vmučednictví, jako Petr v evangeliu, jiní pouze vmravech, jako svatý Jan, na třetí způsob pak ho následují jiní, slaboši to, kteří jdou za ním pouze na pohled, nebo pokrytecky, jako Jidáš Iškariotský, jenž byl zloděj a měl měšec, jak praví Jan v 12. kapitole. Každý z nás postav se na některou stranu. Vizme, že ať tak či onak, musíme Krista na nějaký způsob následovati, například žijeme-li dobře a podstupujeme smrt pro Krista, jako svatý Štěpán, nebo druzí následují Krista v mravech, třebas pro něho neumírají, jako svatý Jan. Řekneš-li mu, jako Jidáš: „Buď zdráv, rabi“ a zradíš ho, patříš ke straně Jidášově. (Betlemské poselství I, kázání na den svatého Jana ráno 27. prosince 1410)

Mučednictví a mravy, to není nic pro slabochy, míní Hus. Potíž je v tom, že není možné nenásledovat: někam prostě patříte a necháváte se Kristem ovlivnit po způsobu Petrově, Janově či Jidášově. Naštěstí to pořád ještě není konečná: však to i Hus řekl nikoli už jako odsudek, ale ještě jako varování.

Ve všem, co děláme a říkáme, Bože, plníme tvou vůli, nebo se obracíme proti ní. Otvírej nám oči, abychom si toho byli vědomi. A abychom se vždycky znovu spolehli na tvou milost. Amen.

Jan Keřkovský