Slovo pro tento den: Pondělí 7. května

Iz 5, 1–7 ● Ez 500

Co se mělo pro mou vinici ještě udělat a já pro ni neudělal? Když jsem očekával, že vydá hrozny, jak to, že vydala odporná pláňata? […] Vinice Hospodina zástupů je dům izraelský a muži judští sadbou, z níž měl potěšení. Čekal právo, avšak hle, bezpráví, spravedlnost, a hle, jen úpění.

[Iz 5, 4.7]

Otázky, které klade prorok Izajáš v této působivé „písni o vinici“, jsou velmi závažné. Proč Boží lid, který má všechnu Hospodinovu péči, nejedná tak, jak Hospodin právem očekává? Nezměrná péče „nebeského vinaře“ je v této písni vylíčena až dojemným způsobem. Posuďte sami, zda mohl udělat ještě něco víc. Ale pokud udělal maximum, tak proč se nedostavily dobré plody? Kde je tedy problém?

Odpověď je jasná. Na vině je sama vinice, ušlechtilá réva, která navzdory dobrým podmínkám přináší nechutné ovoce. Boží lid je usvědčen z bezpráví a násilí, které v sobě nechal rozbujet. Dobré podmínky k životu zneužil a plody jeho života v zaslíbené zemi jsou nepoživatelné, Bohu odporné.

Je to až nepochopitelné, že Hospodin je překvapený a zklamaný ve svých očekáváních, je znechucený z toho, co mu jeho lid přináší. Soud je proto nevyhnutelným důsledkem.

Hospodine, ty jsi pro nás udělal všechno a my jsme přesto schopni odpovědět ti svými trpkými plody. Vyznáváme, že nemáme ani odvahu skládat ti účty. Odpusť. Amen

Lukáš Klíma