Slovo pro tento den: Pondělí 6. srpna

2 S 12, 15–25 ● Ez 308

A David vstal ze země, umyl se, pomazal se, převlékl si oděv, vešel do Hospodinova domu a klaněl se. Pak vstoupil do svého domu a požádal, aby mu předložili chléb, a jedl.

[2 S 12, 20 ]

Člověk nemá schopnost nehřešit. Tato dogmatická formule dobře vystihuje, jak na tom ve skutečnosti jsme. Třebaže se snad snažíme konat dobro, často působíme naopak zlo. Co však dělat, když už jsme něco zlého provedli a kolem sebe jasně spatřujeme nezvratné důsledky svého špatného počínání?

Král David, který zhřešil před Hospodinem, se po vyznání své viny tvrdě postil. Půst může být cestou nápravy vztahu k Bohu. David svým postem vedl zápas o život nenarozeného dítěte a také o Boží slitování.

Co však dělat, když sice vyznáváme svou vinu, ale zdá se, že naše vyznání nikdo neslyší a neodpovídá na ně? Znamená to snad, že jsme prokletí?

Rozhodně ne! Bůh, jak se nám dal poznat v Kristu, nabízí své odpuštění jako nový začátek všem, kdo upřímně vyznávají své viny. A jeho odpuštění není něco obecného, ale projevuje se konkrétním způsobem: opětovným pozváním do společenství věřícího lidu a k jeho stolu, kde je on sám naším štědrým hostitelem.

Pane, dej sílu po pádu znovu vstát. Posiluj nás také v jisté naději víry, že po dnech zmaru můžeme opět očekávat tvé požehnání. Amen

Jiří Palán