Slovo pro tento den: Pondělí 6. ledna

Byl večer a bylo jitro, den první. [Gn 1, 5b]

Den je u konce. Co všecko Bůh za ten první den stihl. Dar světla, oddělení světla od tmy, i to pojmenování. To vše už s ohledem na člověka, který tu zatím ještě není, ale kvůli němu to všecko Stvořitel dělá. Aby mohl vstoupit do světa, kde už pro něho všecko bude připraveno. Pán Bůh sám to nepotřebuje. Podává nám pomocnou ruku, abychom i my mohli „chodit v světle“.

Jistě, přijde chvíle, kdy to bude vypadat, jako by se vlády nad světem znovu ujímala tma. Při Kristově ukřižování, kdy – od poledne až do posledního Ježíšova vydechnutí – nastala tma po vší zemi. Poslední zoufalý pokus nastolit vládu tmy. Tři hodiny tma vládla, ale pak opět zazářilo světlo, a nejen světlo slunce, nýbrž světlo dokonané Kristovy oběti a posléze i vzkříšení. Tím bylo to prvopočáteční světlo potvrzeno s konečnou platností, aby již nikdy nebylo zhasnuto.

V tomto smyslu vykreslí presbyter Jan obraz nebeského Jeruzaléma. Dvakrát přitom zopakuje, že noci tam už nebude, protože stále trvá den a světlem tohoto města je Boží sláva. A tak už od prvního dne je tu výhled ke dni poslednímu.

Náš Pane, tvé světlo je na počátku i na konci. Prosíme tě, dej nám v této naději a s tímto výhledem žít. S důvěrou v tebe, klidně a pokojně. Amen.

Jan Trusina