Slovo pro tento den: Pondělí 6. dubna

Ale přinutili ho, řkouce: Zůstaň s námi, nebo se již připozdívá, a den se nachýlil. I všel, aby s nimi zůstal. (L 24, 29 KP)

V tomto čtení […] jest mnoho naučení dobrých: Prvé, že Kristus právě jest z mrtvých vstal. Druhé, že dobré jest o jeho umučení rozmlúvati; neb rád on s těmi bývá, kteříž o jeho umučení milostivě rozmlúvají. Třětie naučenie, e tak sě má bóh k lidem, jakož sě oni mají k němu […]. Neb ktož boha nezná, také ho bóh nezná, to věz kmilosti a k spasení, jedné ač sě navrátí zasě ku poznání pána boha svého. Čtvrté, že ti mají býti tresktáni, kteříž nevěřie písmu božiemu; to v tom slově, že Kristus řekl jim: „O blázni a zpozdilí srdcem k věření ve všech“ a dále. Páté, že musí každý trpěti, ač chce spasen býti; neb poňavadž hlava Kristus musil jest trpěti, a tak vjíti v slávu svú, jakož sám die v tomto čtení, i kterak údové utrpenie chtie zniknúti? Šesté, že lidé pocestní, jenž tuto slovú pútníci, ti netoliko mají přijímáni býti mile, ale prošeni; to v tom, že sú učedlníci tito nuzili Krista, aby s nimi ostal. Sedmé, že přijímánie v oplatcě božieho těle hodné dává poznánie Krista […]. Osmé, že srdce lidí nezatvrzených, písmem božím zapaluje sě k dobrému. Aj tito řkú: „Však srdce naše hořieše v nás, když jest mluvil nám a otevieral písmo.“ (Postila, kázání na Pondělí velikonoční)

Pane Bože, díky za Husovo osmero k evangeliu o cestě do Emauz. Kéž mě provází tento den, ať jsem otevřený pocestným i přemýšlení o utrpení Kristově a ve společenství dovedu putovat od zoufalství a beznaděje k naději a novému doufání. Amen.

Ondřej Ruml