Slovo pro tento den: Pondělí 5. listopadu

Ř 12, 17–21; 13, 8–10 ● Ez 469

Nedej se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem. […] Nikomu nebuďte nic dlužni, než abyste se navzájem milovali, neboť ten, kdo miluje druhého, naplnil zákon.

[Ř 12, 21; 13, 8]

Jak často nás potká, že zlo vyhřezne a dá pocítit svou sílu? Obden? Každý den? Nebo jednou za rok? Myslím si, že sílu zla zná každý. A není to záležitost jenom světského prostředí. Ale i v církvi, mezi bratřími a sestrami, umí zlo zle rejdit. Můžete sedět na „biblické“ a nejednou se vyjeví v plné parádě. Až se divíme, jak k tomu může dojít. Ano, dochází k tomu, Pavel nemluví jen tak do větru. Žijeme ve světě, kde reálně hrozí útok zla. A bývá nejzákeřnější, když přichází ze mě samého.

Žijeme v době manuálů, návodů a příruček. A tak možná nevědomky čekáme od bible či od křesťanství zaručený návod, jak bojovat se zlem (něco jako s krtkem). Ale to je těžké, zlo má tisíce tváří. Potřebovali bychom mnoho návodů. Možná, že nám pomůže jednoduchá metoda. Až se dostaneme do zlé situace, položme si otázku, jak by na mém místě jednal Ježíš. Kdyby byl vedle mě, co by mi na to řekl.

Je dobré znát Ježíšův příběh. Evangelium. Bez toho se nepohneme z místa.

Nejsme, Pane Ježíši, křišťálové vzory dobra. Jsme živí lidé, z masa a kostí. Chybující, slabí. A přesto nás miluješ. Dej, ať nás tvá láska posiluje v našich životech a v našem boji se zlem. Amen

David Sedláček