Slovo pro tento den: Pondělí 5. ledna

Rozhodl jsem se však, že vám nesmím znovu přinést zármutek. Kdybych já vás zarmoutil, kdo mě potěší, ne-li vy, které jsem zarmoutil? To vám píšu, abych, až přijdu, nebyl zarmoucen těmi, kteří by mě měli potěšit; spoléhám totiž na vás všecky, že moje radost bude radostí vás všech. (2 K 2, 1–3)

Druhá epištola do Korintu obsahuje části textů dopisů, které Pavel Korintským psal a které se nedochovaly. Proto se nám nepodaří tento biblický text jednoznačně rozprostřít na časovou osu a určit, jak co šlo přesně za sebou. A tak když čteme, že si Pavel uložil, že je nesmí znovu zarmoutit, nevíme přesně, oč šlo. Přišel k nim a nebyl tak přesvědčivý a výmluvný, jak sliboval ve svých dopisech? Neobstál v rozhovoru s těmi, kdo zpochybňovali, zda je skutečný apoštol? Naráží na to, že před svou návštěvou v Korintě spoléhal na ty, kdo ho pak nepodpořili? Prožili jsme podobné zklamání, že ti, na něž jsme spoléhali jako na svou oporu, nám nepomohli? Pavel věří, že se mu to při příští návštěvě podaří a jeho radost se stane radostí Korintských.

A tak jinak rozumí Písmu prostí, poněvadž prostě věří svým učitelům bez postranního překrucování, jinak mudrci, ježto jeho smysl překrucují. (Betlemské poselství II, kázání na den svatého Matouše 24. února 1411).

Kriste, ty znáš, jaké to je, když zklamou ti, na něž jsi spoléhal. A přesto jsi je nezatratil, naopak, i jim jsi odpustil. Dáváš tak svou naději i nám, kteří jsme tě tolikrát zklamali. Prosíme, odpusť nám.

Daniel Ženatý