Slovo pro tento den: Pondělí 4. ledna

Toho roku, kdy zemřel král Uzijáš, spatřil jsem Panovníka. Seděl na vysokém a vznosném trůnu a lem jeho roucha naplňoval chrám. Nad ním stáli serafové […] [Iz 6,1n]

Vláda krále Uzijáše trvala padesát let. Zřejmě padesát nejúspěšnějších let od časů Šalomouna. Co nastoupí po zlaté Uzijášově epoše?

Prorok Izajáš spatří Panovníka. Boha nikdy nikdo neviděl, proto je to Syn, který byl již před věky, kterého vidí. Ještě však nepřišel čas, aby byl zjeven. A tak Izajášův pohled sklouzne na serafy. Podobně jako na návštěvě někoho veledůležitého sklouzne náš pohled z rozpaků na vybavení jeho bytu. Izajáš vidí, že kromě již tak nedozírné země, i do našich dnů plné dosud neprobádaných tajemství přírody, krom nedohledných hlubin vesmíru je tu navrch ještě celé další, neviditelné stvoření bytostí duchovních. Vznešenější stvoření, než cokoliv, co známe. Ale i to se bojí na Panovníka byť jen pohlédnout.

Veškerá následnická politika času kolem smrti krále Uzijáše se teď jeví malá. Ba i Izajáš sám a věci, o kterých přemýšlí a mluví, to vše se teď jeví trapně nepodstatné. A teprve s tímto zážitkem pošle Panovník Izajáše, aby před králi a velmoži svědčil. Ten Panovník, který v našem čase trpěl pod Pontským pilátem, okresním hejtmanem v Judeji.

Hospodine, přijmi naši chválu, když tě, Otce, Syna i Ducha, oslavujeme spolu se serafy a cherubíny, spolu s praotci, proroky, apoštoly a mučedníky, s církví všech věků a národů. Amen.

Tomáš Pavelka