
Na pomoc nám povstaň, vykup nás pro své milosrdenství
Ž 44, 27
Vždyť království Boží je mezi vámi!
L 17, 21b
Některé prosby žalmů nám připadají trochu opovážlivé. Znějí jako rozkazy. Povstaň! To vypadá, jako by Hospodin seděl nebo ležel, byl nečinný. O několik veršů dříve dokonce čteme: „Probuď se, proč spíš, Panovníku?“ Podobně opovážliví byli i učedníci v lodičce na rozbouřeném jezeře; ti také svého Pána budili ze spánku: „Mistře, tobě je jedno, že zahyneme?“(Mk 4, 38). A Jákob u brodu Jabok: „Nepustím tě, dokud mi nepožehnáš“ (Gn 32, 27). Anebo kananejská žena: „Ovšem, Pane, jenže i psi se živí z drobtů, které spadnou ze stolu jejich pánů“ (Mt 15, 27). A Ježíš tu ženu pochválí za velikou víru. Ano, také takto se projevuje víra. Někdy pokornou poddaností, někdy však i opovážlivostí naléhavé prosby.
Pane Bože, prosíme: Ať tvůj Duch střeží naši víru, abychom poznali, kdy se máme tomu, co na nás přichází, pokorně poddat a kdy naopak smíme opovážlivě bušit na dveře tvého milosrdenství. Amen.
Pavel Filipi (ČCE)