Slovo pro tento den: Pondělí 30. dubna

1 Pt 5, 1–5 ● Ez 467

Všichni se oblecte v pokoru jeden vůči druhému, neboť ‚Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost‘.

[1 Pt 5, 5b]

Pokora – jak ji chápe bible – stojí v protikladu k pýše, marnivosti a ješitnosti. Pokorný člověk nespoléhá jen na sebe, nepodléhá namyšlenosti a pocitu nadřazenosti.

Pokorný člověk uznává, že všechno, co dostal, obdržel od Boha. Jediné, co má sám od sebe a čím se ovšem nemůže chlubit, je hřích. Pyšný člověk je uzavřen působení Boží milosti, a tak se hodně trápí v srdci.

V knize Přísloví čteme, že Bůh „se vysmívá posměvačům, pokorným však dává milost“ (Př 3, 34). Pokorný člověk je připraven na přijetí Boží milosti. Asi nejhlubší je Kristova pokora. Často se v evangeliích projevuje jako pokorný služebník svého Otce, svých bratří a sester.

Také Izrael byl jako národ neustále utlačován a pokořován. Připomeňme si dvě základní pokoření – otroctví v Egyptě a vyhnanství v Babylonii. Obě pokoření vedla národ k uznání vlastní bezmocnosti. Bůh jej v obou případech zázračně vysvobodil.

Ze zkušenosti víme, že člověk obvykle uzná pokornou závislost na Bohu, když je mu velmi zle. Jakmile se mu začne vést lépe, může se stát, že mu Bůh překáží a k moci se opět dostává lidská pýcha. Je to takový náš dvojtakt, se kterým se musíme naučit žít. Kdo si ještě pamatuje, co je to trabant, jistě potvrdí, že i dvojtaktní motůrek s malým obsahem na „pyšně pokorný“ pohon, taky leccos zastane. Naši lidskou nedokonalost nezměníme, a přesto Bůh mění lidský život k lepšímu.

Pane, děkujeme za tvou trpělivost i za to že si nás vychováváš. Prosíme za lidi pyšné a osamocené, dej i jim poznat svou milost. Amen

Petr Chlápek