Slovo pro tento den: Pondělí 30. června

Jak můžeš říci svému bratru: „Bratře, dovol, ať vyjmu třísku, kterou máš v oku,“ a sám ve svém oku trám nevidíš? [L 6, 42a]

Ono se to hledá často mnohem snáz u druhých – člověk se podívá kolem sebe a hned najde něco, co by bylo dobré vylepšit. Začít u sebe předpokládá pokoru vůči druhým. Připustit si, že jsem ve své potřebě Božího odpuštění a lásky na tom stejně jako ti kolem mě. Kdosi by z toho mohl vyvodit, že je teda lepší se v ničem nešťourat, to znamená nic neřešit, starat se jen o sebe, vždyť jsme na tom před Bohem všichni stejně. A kdo si troufá druhým pomáhat z maléru, určitě má máslo na hlavě ještě větší, jen to umně dokáže skrýt. – K takovému postoji Ježíš své učedníky jistě přivést nechce. Ježíš počítá s tím, že se budeme jeden o druhého zajímat, že nebudeme dělat, jak se nic neděje, a budeme všechno kamuflovat. Ježíš tu počítá s tím, že se budeme pokoušet vyndávat jeden druhému řísky z očí.

Ale důležité je, jak to budeme dělat. Jestli se u toho ten druhý bude cítit před námi poníženě. Nebo se bude cítit jako přítel, člověk přijatý, který se může otevřít a nebát se zesměšnění či trapného údivu. Ježíš radí: Přiznej si vlastní slepotu, pak nehrozí, že budeš druhého zraňovat. Pak můžeš bezpečně pomáhat těm, kteří o to žádají.

Pane Ježíši, ty jsi byl přítelem těm, kdo by se právem před tebou mohli stydět. Toužíme po tomto tvém přátelství. Amen.

Tomáš Vítek